Dominikánská republika, slyšel o ní asi každý, kdo v posledních několika letech vzal do ruky katalog cestovní kanceláře. Málokdo ale při své „all inclusive“ dovolené v pětihvězdičkovém hotelu uvidí opravdovou tvář tohoto ostrova.

První dojem

Nejnavštěvovanější a na resorty nejbohatší je oblast Bávaro – Punta Cana ležící na severovýchodě ostrova. Už při výstupu z letadla na Evropana dýchne atmosféra Karibiku. Celé letiště, které pravidelně vyhrává mezinárodní architektonické ceny, je postaveno v dominikánském stylu se střechou z palmových větví. Další rys místní kultury, bezstarostnost, se projeví o deset minut později u pasové kontroly. Ta se totiž koná pouze v případě, že je přítomen někdo z imigračních úředníků. Pokud ne, vstoupí návštěvník s ušetřenými deseti dolary za vstupní kartu a bez jakékoli registrace do země bez razítka v pase.

Mañana – slovo mnoha významů

Dominikánci jsou veselí lidé, s nimiž je radost prohodit pár slov na dovolené, ale utrpení spolupracovat. Španělské slovo mañana znamená zítra. V oblastech kolem rovníku se však význam rozšiřuje i na pozítří, popozítří, někdy v budoucnu anebo nikdy. K celkové pohodě místních přispívá i extrémně levný rum a všudypřítomná bachata, merengue a salsa. Hudba, o několik decibelů hlasitější, než je příjemné, zní všude. V obchodech, u holiče, na benzínce i v ordinacích lékařů.

Národní nápoj číslo jedna

Rum, vyráběný výhradně z cukrové třtiny, je v Dominikánské republice důležitou součástí každodenního života. Běžně se prodává i v lahvích „s ouškem” o objemu 1,75 litru. Než jsem zde poprvé usedl za volant, byl jsem vybaven radou zkušenějších: „Láhev měj v autě vždy pod sedadlem spolujezdce. Pokud tě zastaví policie a nemáš rum v dosahu, vypadá to, že za jízdy nepiješ.“ „Ale já za jízdy přece nepiju,“ upozornil jsem na zbytečnost takové rady. Rádce se jen s pochopením usmál a podotkl: „Jasně, ale stejně ji radši dej pod sedadlo spolujezdce.“

Pije se všude a ve velkém. Dovolené v místních hotelech jsou velmi oblíbené i z toho důvodu, že v ceně all inclusive programů je zahrnut také rum. Bezedný kelímek á la KFC s obsahem pro mnohé nepochybně lákavějším. Místní si svůj tekutý chléb vychutnávají buď přímo v obchodech, každá zastrčená večerka má u prodejního pultu i pár barových stoliček a zákazníkům ke koupi rumu automaticky přidají plastové kelímky, nebo si zajedou na Car wash. Car wash je myčka aut, bar a diskotéka v jednom. Zatímco se váš vůz ztrácí pod pěnou autošamponu, vy si vychutnáváte Cuba libre, které se zde pije půl na půl, jeden díl rumu na jeden díl coly. Za dvacet minut odjíždíte v čistém voze a osvěženi výborným karibským koktejlem. Večer se celý prostor promění na taneční parket a párty může pokračovat.

Baličky doutníků s opálenými stehny

Tak přesně to v balírnách doutníků neuvidíte. Zaměstnanci jsou prakticky výhradně muži a z představ o dlouhovlasých snědých dělnicích rolujících tabák na svých sexy hýždích vás velmi rychle probere pach potu mísícího se s těžkým aromatickým dýmem doutníků. Jednou z mála výsad baličů je totiž neomezená konzumace tabáku na pracovišti. Ti nejlepší za směnu vykouří i deset středně velkých doutníků a dalších několik set ubalí.

Kryštof Kolumbus a koloniální dědictví

V zemi, která je etnicky tak pestrá jako Dominikánská republika, s obyvatelstvem složeným z potomků bílých Evropanů na jedné straně, Afroameričanů na straně druhé a většinové populace míšenců, by rasismus založený na barvě pleti čekal málokdo. Přesto není těžké si všimnout, že na významných postech ve státní správě, v politice, v byznysu nebo v médiích se objevují lidé podstatně světlejší, než je celonárodní průměr.

Ostrov Hispanyola, který Dominikánci sdílí s Haiti, svým ještě mnohem chudším sousedem, byl objeven v roce 1942 Kryštofem Kolumbem. Vzniklo zde vůbec první evropské osídlení v Novém světě, jak se tehdy Americe říkalo, a objevitelé za sebou zanechali nesmazatelnou stopu. Španělé, vědomi si své převahy nad místními kmeny, těžili přírodní bohatství a zneužívali domorodce k těžké práci.

Po nich přišli tzv. Caudillos, bílí otrokáři a diktátoři v jedné osobě, často dosazení některou z okolních mocností. Gringos, jak Dominikánci označují bělochy, byli vždy respektovaní i nenávidění zároveň. Dodnes to dokládá monumentální pomník, postavený na počest objevitele Ameriky, v hlavním městě, Santu Domingu. Faro a Colón (Kolumbův Maják) je několikapatrová betonová stavba připomínající válečný stan německého vůdce za druhé světové války. Finance vynaložené na jeho výstavbu mnohonásobně překročily to, co by bylo možné pokládat za cenu přiměřenou pro rozvojovou zemi. Janovský mořeplavec, který na ostrov přinesl především zkázu, je zde zároveň důležitou historickou postavou.

Chovejte se jako místní, ne jako gringo

Důvodů, proč se vydat do této středoamerické země, je mnoho a rozhodně by byla škoda zůstat jen u pláží, hotelových resortů a organizovaných výletů. Každé místo lze nejlépe poznat skrz jeho obyvatelstvo a autentické zážitky. Obojí v míře vrchovaté nabízejí například místní trhy, kohoutí zápasy nebo každý druhý bar, kde se do brzkých ranních hodin tančí bachata.

Zkuste alespoň trochu zapadnout. Není nic horšího, než když se turista bílý jako dcera ředitele vápenky, v kraťasech, s foťákem kolem krku a ledvinkou u pasu, vydá poznávat místní život. Většinou pak skončí na policejní stanici s protokolem o ukradených věcech nebo v místním nevěstinci, aniž by o to usiloval. Zdejší děvčata provozující nejstarší řemeslo jsou více než vynalézavá a o kapsářích ani nemluvě.

A co vidět, když si „pouličního života“ užijete do sytosti? Jezero Enriquillo leží 30 metrů pod hladinou moře, hora Pico Duarte se naopak tyčí do výšky 3098 metrů nad mořem, u ostrova Bacardi je možné každý únor sledovat velryby, hlavní město se může pochlubit nejstarší katedrálou, univerzitou i ulicí na obou amerických kontinentech a národní parky jsou, se svými mangrovy, lagunami a perfektními podmínkami k potápění a šnorchlování, ideální k aktivní dovolené.