Speciálně o adventu se zde můžete setkat s nebezpečím, které na Vás bude číhat na každém rohu. Buďte tedy opatrní, pokud máte dítě, či jste dítětem vy sám.

Grýla a Leppalúði, rodiče šestnáctičlenné rodinky plné kanibalů

Pravděpodobně se trochu děsíte, když píši o kanibalismu. Ano, to byl alespoň v historii účel k tomu, aby se děti chovaly slušně a nebyly odneseny někým z této šílené rodinky. Toto strašení však bylo částečně zredukováno v roce 1746, avšak dodnes jej hodně rodin využívá.

Grýla je stavebním kamenem této rodiny. Je to obryně, která je tlustá, protože se zde každý rok najde plno zlobivých dětí, které jsou odneseny do jejího doupěte, uvařeny v kotli a následně snědeny. Tento pokrm si pak vychutnává i lenivý Leppalúði, otec rodiny. Pokud očekáváte nějakého opravdu velkého obra, nechci vás zklamat, ale říká se o něm, že je vyhublejší než Grýla a celou dobu pouze sedí v křesle. Je to takový lenoch, se kterým málokdy hnete. Když mu ale Grýla něco nakáže, tak to samozřejmě udělá.

Grýla a Leppalúði. Foto: © Nikola Kutějová

První zmínka o této obryni padla v 15. století a to písemně. O několik století později byla spojena s Vánoci, kdy se zde také objevili její synové. V islandštině nesou název Jólasveinar, někdy se jim říká také Santa Clausové.

Třináct Santa Clausů rozdávajících dárky

I když je na Islandu třináct Santů, vždy tomu tak nebylo. V historii se můžeme setkat například s počtem 8, 22 nebo 70. V roce 1862 se však sběratel lidových pohádek Jón Árnason rozhodl publikovat verzi, ve které se jich objevuje právě třináct a každý z nich má své specifické jméno dle toho, co provádí. V minulosti i oni byli kanibalové a jedli děti, avšak v 19. století se s trochou nadsázky zdokonalili a změnili se “pouze” v nevychovance, kteří kradou. V průběhu třinácti dní před Vánoci scházejí z hor, každý den jiný z nich. Některé pobřežní oblasti Islandu však věří, že přicházejí z moře.

Nynější tradice říká, že děti nechávají jednu ze svých bot na okenním parapetu a v noci jeden ze Santa Clausů přijde a nechá jim v ní něco dobrého. Pokud usoudí, že se dítě přes rok nechovalo moc dobře, může mu tam nechat třeba shnilou bramboru. Od 25. prosince se postupně vracejí do hor, kde vyčkávají na další svátky vánoční.

No a co Jólakötturinn? Nerada překládám islandštinu do češtiny, takže opět použiji angličtinu. Jólakötturinn (Christmas Cat) není jen tak obyčejná kočka. Tomuto členu je na rozdíl od ostatních jedno, kolik je vám let. Kus masa jí chutná jak z mláděte, tak ze staršího kousku.

Jólakötturinn. Foto: © Nikola Kutějová

Kočka jde po těch, kteří před Vánoci nedostali žádný kus oblečení. Ano, čtete dobře. Pamatuji si doby, kdy spolužáci nadávali na ponožky, čepici, šálu či jiný kus obdobného oblečení, který našli pod stromečkem. Na Islandu za něj budete velmi rádi. Nejen že se hodí kvůli zimě, která zde umí často promlouvat do duše, ale zachrání vás od tohoto stvoření. Stačí i jedna jediná plonková ponožka, aby vás před špatným osudem uchránila.

Pokud se tedy chystáte na Island ještě před 24. prosincem, určitě do té doby pořiďte partnerovi či dítěti alespoň čepici.