Na celkové ploše 1 418 km², ve vzdálenosti pouhých 720 km od Prahy, se na hranicích Polska a Běloruska rozprostírá unikátní přírodní oblast, kde, skryti pod hustým listnatým závojem lesních bohatýrů, můžete proniknout do zcela jiného světa. Bělověžský prales se ničím nepodobá dnešnímu hektickému městskému ruchu. Najdete zde klid, mír a uvědomíte si, jak malicherné jsou vaše problémy ve srovnání s věčným koloběhem přírody. Bělověžský prales je vzácný přírodní skvost uprostřed Evropy, útočiště téměř vyhynulého a jedinečného zvířecího druhu – zubrů, místo odpočinku panovníka Vladislava Jagellonského a také ráj pro všechny botaniky.

Náš dnešní cíl leží mezi polskými a běloruskými hranicemi tam, kde tečou řeky Narewka a Hwoźna. Jde o oblast natolik jedinečnou, že již v roce 1979 byla zařazena na seznam světového dědictví UNESCO. Nejprve to byla polská část, která získala tento významný mezinárodní status; v roce 1992 se pak UNESCO rozhodlo rozšířit toto označení i na část ležící na běloruské straně.

Ráj zubrů evropských

Oko za oko, zub za zub. Zikmund I. Starý, polský král a litevským velkokníže, se tohoto přísného pravidla držel, a to zejména při ochraně zubrů evropských, kteří odjakživa obývali nehostinný Bělověžský prales. Pokud byste za vlády Zikmunda (panoval v letech 1506 – 1548) zubra ulovili, čekal by vás trest smrti. Zubři byli za doby Zikmundova vládnutí chránění, o les se vzorně pečovalo. Bohužel ne všichni panovníci jsou tak osvícení a zdaleka ne všichni lidé chovají úctu k přírodě. Ke konci 18. století počet zubrů klesl na pouhých 200 kusů. Přes krátkodobé zlepšení stavu bělověžské populace na konci 19. století dochází krátce po skončení 1. světové války k jejich totálnímu vyhubení ve volné přírodě. Vypadá to, že naše putovaní za těmito mohutnými přežvýkavci je u konce.

Naštěstí není! Polský stát v roce 1923 vyhlásil Bělověžský prales národní přírodní rezervací, od několika zoologických zahrad zakoupil pár posledních kusů, které se staly základem budoucího chovu. Po mnoha peripetiích dnes můžeme konečně říct, že snaha zachránit zubra, tohoto mocného krále Bělověžského pralesa, byla korunována úspěchem. V současnosti se po místních lesnatých prostranstvích prohánějí stáda čítající až 500 exemplářů těchto vzácných a velmi plachých zvířat.

Pokud budou mít návštěvníci této jedinečné lokality opravdu štěstí, podaří se jim zahlédnout nejen zubry, ale i další volně žijící živočichy. V místech, kde se velmi dobře zachovalé zbytky původního nížinného lesa snoubí s tisícovkami zrádných bažin a mokřadů, žije víc než 335 druhů obratlovců.

Bitvy starých velikánů

I když se lidská společnost od středověku radikálně změnila, některé věci oceníme stejně jako naši předkové. Není nad to si odpočinout ve stínu rozložitého stromu, chránit své tělo před ostrými slunečními paprsky bohatou listnatou korunou a nabrat síly na nelehký úkol. A taková bitva u Grunwaldu, při níž v roce 1410 vojska polsko-litevské unie porazila křižáky mocného Řádu německých rytířů, byla právě takovou výzvou.

V kořenech jednoho prastarého dubu v Bělověžském hvozdu se rozhodl chvíli před bitvou, která byla korunována vítězstvím, spočinout i polský král Vladislava II. Jagellonský. Historie na vás tady dýchne na každém kroku. Královský dub není jediným z prastarých lesních velikánů, jež zde rostou a které se pojí k významné historické události či osobnosti. O prostor se tu dělí například se stromem krále Nieznanowa, Vládcem Severu, Stefanem Bathorym nebo s Velkým Mumamušim. Obvod těchto stromů je většinou kolem 4 – 5 metrů, výška 30 až 40 metrů a stáří 400 až 500 let. Cesta královských dubů určitě stojí za procházku.

Nádherná příroda

Kulturní a pohádkové osvěžení

Pokud dáváte přednost lidem před zvířaty, ani vám nebude v národním parku upřena radost. Svůj podíl na kráse a výjimečnosti celého komplexu zanechal ruský car Alexandr III., který zde nechal vystavět palác. Bohužel, dnes z něj zbyla pouze Červená brána. Ale i když majestátní sídlo bylo zbořeno, o nocleh se nemusíte bát, jelikož v blízkosti Červené brány dnes leží hotel Iwa. Zkrácený název Bělověž však neoznačuje pouze samotný národní park, celkově jde totiž o soubor několika obcí okolo Bělověžského pralesa. Milovníci architektury tady určitě najdou to své. Nacházejí se zde větrné mlýny, studny a zachovalé dřevěné domky s doškovými střechami.

Turisté toužící po dalších informacích a vědeckých faktech také nebudou ochuzeni. Až zatoužíte po sebevzdělávání, zamiřte do Lesnicko-přírodovědného muzea, které skýtá až 2 150 exemplářů, věnovaných zdejším významným osobnostem, geografii i geologii, dějinám lovu i historii místního včelařství.

Součástí nedalekého Muzea lesního umění je Galerie Tamary Tarasiewiczové, významné polské malířky.

Je ještě jedna věc, kterou by měl každý zvědavý návštěvník bělověžského parku vědět.

Od roku 2004 byl Běloruskem prales oficiálně vyhlášen za domov Dědy Mráze. A právě ten na děti čeká na běloruské straně parku. Najdou jej buď v jeho sídle v Muzeu Nového roku nebo na Louce pohádek společně s jeho usměvavou vnučkou Sněhurkou.

Šálek čaje pro každého

Pořád nejste přesvědčeni o nespoutanosti a divokosti přírody? Tak to vám nezbývá nic jiného, než vyrazit na vlastní pěst. Ať jste biolog, historik nebo jen laický milovník přírody, naleznete tu ten svůj šálek čaje. A pokud ne, v nedaleké vesničce Bělověž vám rádi uvaří přesně takový, jaký už bude přesně podle vašeho gusta.