Jak už jsem psal v předešlém příspěvku, ve kterém jsem popisoval cestu na Balkán, dorazil jsem do nového domova. Kam? Na místo, které mají pod dohledem samotní bohové. Katerini, to je to město, kde jsem začal žít nový život. Nachází se na severu Řecka a je součástí regionu střední Makedonie. Odsud máš na dosah jak hory, tak moře. Zároveň se zde v okolí skrývá spousta míst, které můžeš navštívit. Jo a taky slavná Olympská riviéra. Ale o tom všem zase někdy jindy. Dnes bych ti rád přiblížil, jaké to pro mě bylo, když jsem přijel, a co vše jsem musel zařídit.

Jak si jednoduše založit bankovní účet?

Znáš to, peníze vládnou světu, říká se. Já měl ale tady spíše pocit, že papíry ovládají vše. A papíry myslím lejstra, formuláře, předpisy, podpisy, zápisy a spousta dalšího. Říkal jsem si, že přece nebude nic hrozného tak nějak začít. Vždyť si udělám účet v bance, koupím telefonní číslo a jdeme na to. Však jsem v Řecku, kde nikdo nic neřeší a vůbec nestresuje. To bude pohoda. Ale… “Nechval dne před večerem.” “Neříkej hop, dokud nepřeskočíš.” “Nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko.” No jo, konec příslovím. Asi chápeš, že to nebylo tak jednoduché, jak jsem si představoval.

Zastávka číslo jedna byla banka. Otevřít si účet v Česku je přece brnkačka. Dá se to i přes internet, tak proč by to tady mělo být jiné? No… Asi proto, že nejsi v Česku, ale v Řecku. Při návštěvě banky a žádání o vytvoření účtu jsem zjistil, že nejprve potřebuji mít založené telefonní číslo. Jo, tohle dává smysl. Uznávám. Přeskočil jsem krok.

Opouštím banku a jdu do telefonní prodejny, abych si založil telefonní číslo. Však víš. Dojdu, ukážu občanku a vezmu si SIMku. Levou zadní, vyřešeno. No tak takhle jednoduché to opravdu není. Paní po mně při zadávání informací do formuláře žádá následující informace: číslo bankovního účtu a trvalé bydliště (podložené smlouvou). Smlouvu jsem samozřejmě neměl, protože jsem bydlel u známých. Aha, co teď? Chvíle přemýšlení. Vlastně dlouhá chvíle přemýšlení. No dobře, hodiny přemýšlení a spousta nervů a strachu, než jsme došli k závěru. Otevřu si účet v bance a zadám tam číslo kamaráda. Že nás to nenapadlo dříve. Ach jo… Mohl jsem si ušetřit ty šediny. I když se říká, že chlapům šedivé vlasy sluší… No nic, nechal jsem se trochu unést. Vraťme se k tématu. Vytvořil jsem si účet, založil telefonní číslo a teď mi zbývalo se jen přihlásit jako rezident města.

Občanem rychle a jednoduše

K tomu, aby mě paní mohla přihlásit jako rezidenta (možná se to nazývá jinak) a já mohl legálně žít v Řecku, jsem potřeboval další papíry. Variant bylo několik.

První variantou bylo, že musím mít řecké občanství. Ehm… Nemám. Další byla ta, že mám pracovní smlouvu. Přijel jsem tak trochu naslepo, takže tahle paráda se nekoná. No a poslední možnost byla mít kartu, která ti umožní pobyt v Řecku na 5 let bez jakékoliv smlouvy. Wow, paráda. Tu kartu chci! Ale nic není zadarmo, že?

Pokud chceš tuhle kartu získat, musíš donést výpis ze svého bankovního účtu, na kterém máš alespoň čtyři tisíce euro. To je 4 000 €, kdyby si potřeboval tu částku vidět. Jo a mimochodem, je to něco kolem 100 000 Kč. Že se to dá? Pro kluka, který zrovna dal půlku svých posledních peněz za cestu a nájem, to je docela pálka. Ještě štěstí, že existují dobří lidé. Podařilo se mi dostat na účet požadovanou částku. Sice jen na hodinu, ale to úplně stačilo.

Měl jsem výpis, na kterém stálo 4 000 €. Tohle zaneseš na policii, vyplníš formulář a týden až dva počkáš na svoji béžovou kartičku. Tuhle získáš a jsi v pohodě. Ale pozor, platí jen na 5 let. Pokud by jsi chtěl VIP kartu, která je modrá (jestli se nepletu), musíš si svoji začátečnickou průkazku obnovit 5krát. A to znamená? 5 x 5 = 25. Po 25 letech můžeš získat modrou. Supeeeeer. No nic. Dostal jsem kartičku a mohl jsem konečně ze sebe shodit ten stres, který mě provázel po celou dobu papírování a čekání.

Zlaté české úřady.

A že se to zdá jednoduché? Tak to teprve uvidíš, až se do tohohle koloběhu dostaneš. Řešit papírování je v Řecku jedna z nejhorších věcí. A pokud si stěžuješ na české úřady, řecké úředníky na tebe! Jsou sice velice milí v porovnání s těmi v Česku, ale mám pocit, že tě posílají od čerta k ďáblu. Potřebuješ vyřešit nějaké papíry (konkrétní příklad si nevzpomenu momentálně, omlouvám se), tak dojdeš na příslušné místo. Tam si zažádáš a jsou dvě možnosti, jak tohle dopadne. Buďto budeš šťastlivec a vše proběhne bez problémů, nebo se na tebe budou dívat jako na debila a pošlou tě na jiné místo. Tam po příchodu zjistíš, že nikdo neví, o čem je řeč a pošlou tě na další místo. A tam to dopadne tak, že tě pošlou na místo, kde jsi začal. No a pak? Pak to prostě občas vzdáš.

A co jsem si díky tomuhle uvědomil? Pokud víš, jak věci fungují v Česku, zapomeň na to. Přece jen nejsi už v Česku. Ne nadarmo říkáme: “Jiný kraj, jiný mrav.” Ale i tak to vše má něco do sebe a pohled na Řecko mi to nezměnilo a ani nezmění. “Kdyby to bylo jednoduché, měl by to každý.” A slovy klasika: “Když jí miluješ, není co řešit.”