Není možné pochybovat o tom, že jsme národem vášnivých houbařů. Někteří jedinci nemohou ani dospat. Těší se, až s ranním svítáním vyrazí za drahocennou kořistí. Vášniví sběrači hub neodolají kozákům, pravákům, smržům, bedlám, pýchavkám, václavkám, kuřátkům ani muchomůrce růžovce. Zajímalo by vás, s jakou vášní chodí lidé na hříbky jinde ve světě? Možná vás překvapí, že je to někde vůbec nezajímá. Jinde zase mají pro sběr hub jasná pravidla.

Kam vyrazit na houby?

Lahodné hříbky si oblíbily především národy střední a východní Evropy. Byly nedílnou součástí jídelníčku. Už v dávných dobách se moc dobře vědělo, které jsou jedovaté a jedlé. V České republice je nejpopulárnější hřib smrkový anebo borový. V Rusku mají v lásce ryzce. Rusové snědí neskutečná kvanta hub, proto jsou v pojídání této pochoutky na prvním místě. Houby milují také Slováci, a to především lišky, klouzka masliaka, holubinku plávku či křemenáče a václavku podpňovku.

Jak jsou na tom jiné evropské národy?

Ve Slovinsku a v Bulharsku zbožňují žampiony. V Maďarsku si rádi dopřejí hlívu ústřičnou, ale jinak na houby moc nechodí. V Řecku je houbaření téměř tabu. Rakušané sběr hříbků prostě milují, ale platí zde velice přísná pravidla. Kodex o tom, kolik si mohou nasbírat hub, spatřil světlo světa již v roce 1792. Možná vás překvapí, že na houby chodí v Německu pouze Bavoři. Angličané nemají houby v lásce. I když jich tam roste mnoho, procházejí kolem nich jako nic. Jejich vášní jsou ovšem uměle vypěstované žampiony. Ty produkují také Belgičané a Nizozemci. Dostat je do lesa? Učiněný zázrak! Ve Francii je vyhlášená žampionová omáčka a lanýže. V Itálii je nutné zaplatit poplatek, sbírat je možné pouze v sudých dnech. Skandinávci se sběrem hub vůbec nezabývají. Nejpřísnější zákony panují ve Švýcarsku. Každičký kanton má svá specifická pravidla. Nesmí se nasbírat více než jeden až dva kilogramy.