Renesanční umění se v Itálii propojuje s nejmodernější technologií. Tamější restaurátoři totiž vyrábějí dokonalou kopii Michelangelovy sochy Davida. Využívají při tom 3D tisk. Přestože Michelangelo Buonarroti tesal mramorovou sochu tři roky, vznik jejího digitálního dvojčete je otázkou několika dní. Přispívá tomu i koronavirová pandemie.

Více, než vydělal Leonardo da Vinci

Když Michelangelo své nejznámější dílo v letech 1501 až 1504 tvořil, zcela jistě nemohl tušit, jak impozantním způsobem se socha proslaví – a natož jak důmyslnou technologií bude jednoho dne naklonována. Ale tomu, že šlo o něco výjimečného, nasvědčovala částka, kterou za ni tehdy obdržel. Údajně šlo o 900 zlatých dukátů, což prý představovalo více peněz, než jeho slavný současník Leonardo da Vinci vydělal za celý svůj život. V současné době má socha nevyčíslitelnou hodnotu a za normálních okolností ji ročně zhlédne zhruba 1,7 milionu lidí.

Proporce lidského těla jsou zpracovány mistrovsky. Jedná se o jedno z nejlepších sochařských děl v renesančním stylu.

David a Goliáš

Socha zachycuje biblického Davida ve chvíli, kdy se připravuje na souboj s Goliášem. Proslavila se svým dokonalým vyobrazením mužského těla, patří k těm nejlepším, které v renesančním stylu vznikly. Proporce lidského těla jsou vytvarovány vskutku realisticky. Celá socha je vytesána z mramoru a váží zhruba 6 tun.

Lasery ke kontrole turbín

Velkou část času při přípravě 3D tisku sochy zabralo skenování původního uměleckého díla, které trvalo 40 hodin. Využily se lasery, které obvykle slouží ke kontrole poškození turbín. Zmapovat bylo potřeba každou tisícinu milimetru celé pětimetrové sochy. Za normálních okolností by snímkování trvalo déle, restaurátoři však využili toho, že vzhledem k celosvětové pandemii koronaviru zeje florentská galerie, kde je socha vystavena, prázdnotou.

Originální socha váží asi 5,5 tuny a byla vytesána z jednoho kusu bílého mramoru.

Kamenná kůže

Paradoxně nejjednodušší částí byl samotný 3D tisk. Tu nejtěžší práci provádějí restaurátoři právě teď, vytváří totiž pro sochu jakousi kamennou kůži, aby vypadala co nejvěrohodněji. Využívají k tomu směs mramoru a pryskyřice. Ale ani tím ještě nebude jejich neobvyklá práce u konce. Socha totiž během staletí čelila nejrůznějším vlivům, a tak není v nejlepším stavu. Restaurátoři proto musí vytisknutou sochu doplnit o všechny skvrny, zářezy a další neduhy, kterými se na ní podepsal zub času. Chystají se vytvarovat i místa s různě drsným povrchem.

Předvedou ji na výstavě Expo

Přesný klon chtějí autoři představit na světové výstavě Expo 2020, která se uskuteční v Dubaji a byla kvůli špatné epidemické situaci odložena na letošní říjen. Proto restaurátoři musí sochu připravit i na velké výkyvy teplot, které ji čekají. Ale nejde jen o výstavu, vytisknuté dvojče bude příštím generacím ukazovat, v jakém stavu byla socha zachována v roce 2021.