7:31
05.05.2021

Řecko, znovunalezený domov: práce, nebo zábava?

Vyprávění o mé cestě Řeckem pokračuje. Už víš, proč jsem se přestěhoval nebo jak jsem běhal po úřadech. Teď je čas na další část a zároveň velký krok v životě v cizí zemi. Práce. Jak ji najít, kde ji najít a co jsem nakonec dělal, to vše se ti pokusím co nejlépe přiblížit v následujících řádcích.

Znáš to, jsou dva typy lidí. Jedni si neustále stěžují, že není práce, ti druzí zase říkají, že kdo pracovat chce, tak si práci najde. No jo, ale jak to je v Řecku?

První práce

Když jsem se vydal na zkušenou do Řecka, měl jsem jednu výhodu. Předešlý rok jsem se tam seznámil s pár lidmi a dal se s nimi do hlubší konverzace. Se mnou to ani jinak nejde, když mi pusa neustále jede a jsem až otravně ukecanej. Tihle známí mi už tehdy řekli, že pokud budu chtít, mohu přijet na léto za nimi a pomáhat v kuchyni jako pomocná síla. V tu chvíli jsem si v hlavě řekl: „Jasná věc, kdo ví, jestli se ještě někdy uvidíme.“ A jelikož píšu celou tuhle story, tak je ti asi jasné, že další rok jsem opravdu přijel.

Nebylo to sice takové, jak jsem si představoval, ale nebylo to ani špatné. Vlastně to bylo docela v pohodě. Před tím, než se rozjede sezóna, která začíná koncem dubna a začátkem května, je třeba vše připravit. A když říkám vše, myslím vše. Posekat trávník, ořezat stromy, vyčistit podlahy, umýt stroje, donést stoly a spoustu dalšího. Kromě pomocné síly v kuchyni si mohu přidat do životopisu i nálepku „hodinový manžel“.

Celé to bylo ve finále super, protože jsem se mohl trochu seznámit s místem, kde budu pracovat, než začne plný provoz. Blbý na tomhle je, že většinou ti tuhle přípravu nikdo nikdy neproplatí…

Bohužel, je to tak. Každopádně moje první zkušenost byla taková, že jsem pomáhal v kuchyni a po večerech jsem dělal pomocného číšníka na řeckých večerech, když byla ta možnost. Každá koruna dobrá, víš jak.

V kuchyni bylo dobré to, že jsem se mohl učit řecky. Slovíčko po slovíčku, jak jen to šlo. A tak jsem se během první práce naučil nějaké základy, na kterých se dalo stavět. Každé nové slovíčko, které jsem uměl, mi dělalo obrovskou radost a dodávalo mi motivaci učit se víc a víc. Nakonec jsem se řecky naučil!

Ovoce není žádná sranda

Po první zkušenosti a základech řečtiny přišel konec sezóny, a tudíž i konec možnosti pracovat. A já nechtěl zpátky do Česka. Zkrátka to tady v Řecku bylo daleko lepší, teda zdálo se být.

Když jsem se najednou ocitl bez práce, snažil jsem se sehnat další. Možností, kde hledat, je několik. Můžeš se dívat na internetové stránky, ale pro naše město tam nic nebylo. Potom je tady taky Facebook, kde sice byla spousta inzerátů, ale většina z nich byla stará a nebo na odpovědi nikdo nereagoval. No a pak je tady možnost chodit po obchodech a ptát se. To je asi ta nejlepší možnost – záleží, kde žiješ. Tohle se vztahuje k mé zkušenosti a místu pobytu. A úplně nejlepší je mít známé, kteří mají podnik nebo kteří tě můžou někam dosadit. Bez tohohle se moc nepohneš.

Najít další práci pro mě bylo dost obtížné, ale jak jsem psal výše, kdo chce pracovat, práci si najde. Za kolik a jakou, to už je jiná otázka.

Nakonec jsem našel práci v sadech. Nejprve jsem sbíral třešně, poté jsem si vyzkoušel i sběr kiwi. Zní to docela hezky, co? Taková romantika. Pravda je, že kiwi bylo super. Se sběrem třešní se to nedalo vůbec srovnat. Ty se totiž považují za jeden z nejhorších sběrů, hned po tabáku a čaji. Většinu času trávíš na žebříku mezi větvemi a sbíráš malé kuličky. A nesmíš zapomenout na stopku. Bez té totiž třesně nemají takovou cenu a zároveň brzo uhnijí. Navíc se sbírá v obrovských vedrech, a díky tomu, že jsi neustále ve výšce, nejsi ani krytý před sluncem. Pracovní doba je většinou 10 hodin a na konci dne si můžeš do kapsy strčit 25 euro.

Tak co? Jdeš do toho? Asi ne, co? Musím ale přiznat, že ten pocit, když ráno v 7 hodin jedeš na korbě auta do sadů, je skvělej. A taky k jednomu z nejlepších zážitků z Řecka patří to, když jsem ráno v 7 hodin trhal v sadech kiwi. Bylo chladno, takový ten studený a čistý vzduch. Sbíral jsem a najednou jsem narazil na zralý kus. Vše se totiž trhá nedozrálé, aby se to při převozu do finální destinace a na pulty obchodů nezkazilo. A tak jsem se zastavil a utrhnul si kiwi. Rozpůlil jsem ho ve dví a jedl ho. Při tom všem jsem pozoroval východ slunce zpoza hor. Více čerstvé ovoce už ani nejde mít. Celý moment byl naprosto kouzelný. Tak prostá věc jako kiwi…

Velký balík?

Kromě tohohle jsem dělal i další práci, kterou jsem vlastně zakončoval můj poslední pracovní rok v Řecku. A to jen díky covidu. Dělal jsem na pláži, v restauraci/baru jménem Mandala, který leží v Paralia – Kateriny. „Wow,“ řekneš si, když si představíš tu pláž, holky v bikinách a alkohol. Je to tak? Jasně, že jo. Taky jsem si to říkal. Ale jak se říká: „Není zlato, co se třpytí.“

Opět jsi ve fázi, kdy před sezónou musíš celé místo připravit. Přepravit nábytek, donést chodníky na pláž, dřevěná lehátka na pláž, bary a podobné věci. Nic těžkého? Nalož si do dodávky zhruba 300 dřevěných lehátek (těžkých jako kráva), pak je vylož a pak je nos na pláž v písku a vedru. Jedna z nejtěžších příprav. Ale co, to zvládneš. Takhle to nějakou dobu připravuješ a pak zjistíš, že zase neuvidíš ani korunu. Vlastně euro. Ale tak nějak máš stále motivaci, protože jsi přece v Řecku a těšíš se na tu párty, slunce a holky v bikinách.

Po nekonečném čekání přichází den D a začíná sezóna. První týden si říkáš, že to je na pohodu, ale to vlastně ani netušíš, že ještě nepřijeli pořádně turisti. Nakonec se dostáváš do víru sezóny a zjišťuješ, že na pláži v práci trávíš zhruba 12-14 hodin denně. Každý den v týdnu. Od pondělí do neděle. Samozřejmě kvůli mé situaci jsem byl nucen dělat celý týden v kuse. Normálně se dělá 5-6 dnů v týdnu. A teď si představ, že celý den jsi na sluníčku. Ve stínu je 30-40 stupňů. Písek je tak horký, že jsem domů chodil se spálenýma nohama (myslím chodidla). A ano, měl jsem boty. Tohle jedeš celou sezónu.

Byl jsem rád, když jsem došel domů, dal si sprchu a šel spát. Hustý, ale tak aspoň sis vydělal, honí se ti určitě hlavou. Kolik bys řekl, že může člověk mít na den? Hmmm. 50 euro? 70 euro nebo snad 100 euro? Asi budeš překvapený, ale je to 30 euro na den. Bez pojištění.

Žít, či nežít? Toť otázka

Ale co, však jsem přece na nádherném místě, kde jsou skvělí lidé, výborné jídlo a sluníčko celý den. Co víc si přát?

Po čase, kdy se ti začnou ztenčovat úspory, které sis přivezl z Česka, zjistíš, že to není vše tak růžové. Najednou se začne objevovat realita. Děláš za 25-30 € na den a jsi šťastný. Ale to není vše. Z toho všeho musíš přece ještě zaplatit byt, jídlo a další věci. Tak pojďme si to celé propočítat.

Když vezmeme, že lidi pracují 6 dní v týdnu za 25 euro na den, dostaneme se k částce 150 euro. To je asi 600 euro za měsíc. Z toho se odpočítá byt s poplatky (voda, elektřina, internet, telefon, …) 300-400 euro. K tomu jako výdaj přidej cestu do a z práce, 5 €. To je -100 € za měsíc. Zbyde ti zhruba 150 €, řekněme. Z toho musíš zaplatit jídlo a případně to, co bude potřeba. A to nezmiňuji sociální život nebo doktory. To to potom jenom lítá.

Vyplatí se tedy v Řecku žít, nebo jen přijet na sezónu? Osobně si stále myslím, že Řecko je skvělé. Nicméně člověk musí vědět, co přesně od života chce a očekává. Určitě to není nejlepší volba pro někoho, kdo chce hodně cestovat, protože si nenašetří. Každopádně i přes život z výplaty do výplaty, jak se u nás říká, jsou tam lidé stále šťastnější a více si užívají života.

Těším se na svůj návrat do Řecka, ten ale bude muset počkat. A jak říkají samotní Řekové: „Lepší jet do Řecka na dovolenou, než tam bydlet.“ Nad těmito slovy jsem dlouho přemýšlel a stále si nejsem jist. Zkrátka srdci neporučíš…


Zaujal tě článek? Pošli ho kamarádům.

Komentáře k článku

přidat komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Podobné články